Prosinec

Šli za sebou. Babička by řekla "jako housata". A vlastně by měla pravdu. Skleslá nálada jim koukala z očí, vytahané tepláky a kapuce přes hlavu maskovaly jejich trudovitost prorostlou chomáčky vousků a legračních ledabylých knírů. Zvláštní bylo už jen to, že se mi všichni tři vyhnuli. Ulice kolem Ostrovní nepatří k těm nejširším a když na nějakém chodníčku potkáte týpka máte vlastně jenom dvě možnosti. Buď se vyhnete vzájemně nebo se vyhnete jenom vy jemu. Tihle tři hoši ani nedutali a v tichosti mi udělali na chodníku místo, přitom od pohledu patřili právě k těm, kdo ještě včera večer kopali zadnice ztraceným italským turistům a žádné vetší poprsí nebylo ušetřeno jejich poklonám. Jejich beránčí náladu mi záhy osvětlilo shrnutí večerního finále a možná i dnešního rána, které pronesl poslední mládenec v řadě.

"Takže to vlastně nebyly tři holky jednou ranou, ale jen tři zbytečný pičky." 

Takto shrnul dobrodružnou eskapádu podivné noci a zbylí dva jen s mručením pokývli kapucemi. Když jsem se za tímto smutečním průvodem ohlédl, viděl jsem jen, jak mizí v průjezdu pasáže do bývalé tiskárny. Byl pošmourný den, slunce se neukázalo už několik dní a městem bude brzy chodit Mikuláš.