Začínalo jaro a umřel mi dědeček. Prý si mám něco koupit za to, co po něm zbylo. Koupil jsem si fotoaparát značky Canon a začal jsem ho tahat všude s sebou. Chtěl jsem fotit i lidi v nečekaných situacích, ale brzy jsem zjistil, že mám ten trapný ostych panice. Fotím přírodu, stromy, krajinu a myslím na dědu, který mě brával...
Jedna tlačí kočárek a druhá s rukama v kapsách, s lehkou blúzkou a ležérně přehozenou jarní bundou vychutnává příjemné prvomájové odpoledne. O něčem si povídají. Z kočárku se na všechny strany rozléhá nekončící dětský jekot, matka vystresovaně komíhá kočárkem, aby potomka utišila. Háže mu jakési hračky a chřestí klíči. Bez valnějšího úspěchu. Když...
Šli za sebou. Babička by řekla "jako housata". A vlastně by měla pravdu. Skleslá nálada jim koukala z očí, vytahané tepláky a kapuce přes hlavu maskovaly jejich trudovitost prorostlou chomáčky vousků a legračních ledabylých knírů. Zvláštní bylo už jen to, že se mi všichni tři vyhnuli. Ulice kolem Ostrovní nepatří k těm nejširším a když na nějakém...
(9. 11. 2020) "Vy věříte, že se divadla ještě otevřou?" odpípla Divadelní noviny a já jen matně odhadoval její podobu schovanou pod rouškou. Nevím, proč, ale tipoval bych ji na silnou kuřačku, s plachým úsměvem. Přítomnost tabákového kouře prozrazovaly jenom matné vlasy stočené do nekonečných prstýnků kudrnek.
Stojím u hrobu babičky a dědečka. Dnešní den by se dal označit jako skutečně podzimní. Od rána není vidět přes vrstvy mlhy slunce. Člověk ví, že je den, jenom díky světlu, které netvoří stíny. Opary se sráží na obarvených listech javorů, lísek, kaštanů a umírající trávy. Přišel jsem na hřbitov, protože nebylo jasné, zda tu možnost po všech státních...
Dáma v kostýmku, který skvěle ladí k lodičkám a k nalakovaným nehtům, rázně štráduje po parčíku a za ní plápolá upocený mužik v tesilkách a s prázdnou igelitkou v ruce. Dáma s honosně vyčesanou kupolí vlasů pronese směrem k upocencovi hlasem dávné šlechtičny: "To je dobře, že už vás nemají za debila. To máte asi radost, že?" Chlapík se...